1)Základní Informace
Poslanecká sněmovna je jednou z komor parlamentu České republiky. Vznikla současně se vznikem ČR. Vykonává legislativní funkci – připravuje, schvaluje zákony. Jistou protiváhu proti ní tvoří senát, který je kontolorem kontinuity moci. Poslanecká sněmovna volí taktéž prezidenta na společné schůzi parlamentu. Vyslovuje vládě důvěru či nedůvěru. V poslanecké sněmovně zasedá 200 poslanců. Sněmovna je usnášení schopná v počtu 67 poslanců. Kvalifikovaná většina (101 poslanců) je potřeba při přehlasování prezidentského veta či vyslovení nedůvěry vládě. Při přijímání ústavních zákonů je potřeba 120 poslanců. Poslanci jsou voleni na 4 roky. Volby probíhají poměrným systémem s využitím tzv. D´hontovy hodnoty
V současné době je v poslanecké sněmovně pět stran. Volební výsledky z května 2010 byli následující – ČSSD 22,08 %, ODS 20,22%, TOP 09 16,70 %, KSČM 11,27% a VV 10,88 %. Mandáty stranám byli rozděleny následovně – ČSSD 56, ODS 53, TOP 09 41, KSČM 26 a VV 24. Byť ČSSD byla vítězem voleb nesestavovala vládu, jelikož ani TOP 09 ani VV s ní nechtěli jednat o vládě. A tak prezident Václav Klaus pověřil sestavením vlády Petra Nečase z ODS, kterému se po týdnech vyjednávání povedlo domluvit koalici čítající 118 poslanců.
Schůzi poslanecké sněmovny vede předseda sněmovny či jeho místopředsedové. Konkrétně předsedkyní je Miroslava Němcová z ODS, prvním místopředsedou je Lubomír Zaorálek z ČSSD a další místopředsedkyně jsou Vlasta Parkanová (TOP 09) a Kristýna Klasnová (VV). Poslanecká sněmovna má mnoho komisí, delegací a výborů, kde se jednotliví poslanci všech stran sdružují podle svého oboru působnosti a projednávají návrhy, či posuzují zákony či reprezentují ČR v zahraničí. Pozice v jednotlivých výborech si dělí strany rovnoměrně. Praxí je, že každý poslanec působí minimálně v jednom výboru. Ale může být zastoupen i ve více, například Hana Orgoníková z ČSSD je ve čtyřech výborech.
Pohodlná většina zdá se, ale koalice Petra Nečase měla několik problému již ze začátku svého období, které přetrvávají i nadále, atak často slyšíme o vládní krizi a častých roztržkách partnerů. Jen zmíním kauzy, které proběhli v médiích za poslední půl rok. Uplácení na ministerstvu životního prostředí – odchod Pavla Drobila z ministerstva. Kauza „promopro“ – obvinění ministra obrany Vondry z neprůhledných a předražených státních zakázek za doby předsednictví ČR EU. Sledování pražských politiků firmou ABL. A naposledy také úniky informací ze zákulisí VV, které manipulací se společností a medii vyvolala mladá poslankyně Kristýny Kočí spolu s kolegou Jaroslavem Škárkou. Celou vládou hýbou manipulace a skandály. Strana Věcí Veřejných je dle jedné uniklé zprávy jen politickým prostředkem firmy ABL.
V této napjaté atmosféře plné skandálu a podezírání se proto často zapomíná na reformy, které jsou tak potřebné. Poslední měsíc se hlavně řeší personálie. I proto vedlo k výměně ministrů jmenovitě Víta Bárty (min.dopravy) a také Radka Johna (min.vnitra). Jak bude vypadat kabinet za pár měsíců zůstává otázkou, protože zdaleka všechny požadavky vládních stran nejsou vyřešeny.
Koalice i díky těmto peripetiím ztratila tři poslance. Konkrétně tři poslance VV – Kristýnu Kočí, Stanislava Humla a Jaroslava Škárku. Této krize se chytla opozice, tedy ČSSD a KSČM a vyvolala právě hlasování o nedůvěře vládě. A byť věděla, že nebude moct vládu „svrhnout“ na schůzi reflektovala své názory na vládu a kladla také otázky celá schůze tak trvala téměř sedm hodin.
ČSSD se samozřejmě chtěla ukázat v dobrém světle a získat si podporu voličů svým postojem k vládě, jelikož podpora vlády je rekordně nízko. ČSSD si představuje předčasné volby, avšak zdali se jí to povede, je otázka dalších měsíců a chvíle, kdy se zase objeví nějaká kauza či krize.
2) Zasedání
Mimořádná schůze poslanecké sněmovny měla na stole pouze jeden bod k projednání. A to hlasování o nedůvěře vlády, kterou vyvolala ve sněmovně opozice, byť se měl projednat pouze jeden bod, schůze trvala celkem 7 hodin. Většinu času tedy zabrali projevy opozičních politiků, kteří se opřeli do vlády s kritikou, a na to samozřejmě navázali odpovědi a ospravedlňování se ze strany vládní koalice.
Rozpravy odstartoval symbolicky předseda, nejsilnější opoziční strany, ČSSD Bohuslav Sobotka, který zavalil kritikou celou vládu. Ve svém dvacetiminutovém monologu se opřel do nečistých praktik věcí veřejných, zkorumpovanost vlády. Na jednu stranu vyčítal změny, které pravicová vláda přinesla a její snahu reforem. Na druhou stranu sepsul premiéra a ostatní, že netvoří opravdové reformy, nýbrž pouze škrtají a škrtají. Sobotka se opíral o tvrzení, že premiér pouze využívá prosté většiny ve sněmovně, jelikož důvěru společnosti nemá.
Na to musel patřičně reagovat hlavně premiér Nečas, který obvinil opozici z cílených lží, které nejsou podloženy fakty, a že veřejnost straší z plánovaných reforem, a byť vláda má pošramocenou důvěru, musí si ji vydobít právě úspěšnými reformami. Podobnou vlnu odpovědí předvedl Miroslav Kalousek, který bránil koaliční reformy, a hlavně své reformy na ministerstvu financí. „O tom zda má vláda legitimitu, nerozhodují ani odboráři a ani šéf ČSSD.“ Reagoval na Sobotkovy věty ostře Kalousek.
No, a poté se už řečníci střídali jak na běžícím páse. Postupně se vystřídali u řečnického pultu všechny osobnosti parlamentních stran. S výtky na ministra Bártu a propojení VV s ABL přišel Lubomír Zaorálek, kontrovala populární Karolína Peake. Se svou trochou do mlýna přispěchal i předseda KSČM Vojtěch Filip, před televizí se představil po delší odmlce Jiří Paroubek. Osobu nového ministra vnitra Kubiceho kritizoval Jeroným Tejc, ale i další. Další Sobotkovi argumenty naznačovali spojitost pravicových vlád se zadlužeností. Fakta se snažil uvést na pravou míru Jaromír Drábek. Na každého řečníka reagovala s technickými připomínkami řada poslanců a tak se hlasování o nedůvěře stále odkládalo.
Zajímavá řeč zazněla z úst exposlance VV Stanislava Humla, který poděkoval svým voličům za zvolení a hlavně za „zakroužkování“ (Huml byl na spodní pozici kandidátky), ale vysvětlil, že se současnými praktikami VV nemůže souhlasit, a proto bude dále pokračovat v poslanecké sněmovně jako nezařazený. Se svým projevem a kritikou se objevil na scéně i šedý princ ČSSD Michal Hašek, a poté také David Rath, který už dle svých zásad rozeslal celé množství výtek a otázek, hlavně směrem k ministru Kubicemu. Se svou trochou do mlýna přispěchali i komunisté, zejména projev Pavla Kováčíka vyvolal nevoli u koaliční trojky. Petr Nečas při tomto projevu odešel ze sněmovny.
S postupujícím časem se rozpravy měnily někdy až v kabaretní vystoupení. Jiří Koskuba (ČSSD) se o to také přičinil, když navrhl Miroslavu Kalouskovi hábit z dob Ludvíka XIV. Dalšm byl pan Novotný, který si doslova utahoval a zlehčoval situaci kolem puče ve Věcech Veřejných. Dále ještě proběhla slovní přestřelka mezi Vítem Bártou a Davidem Rathem
Po zdlouhavých rozpravách, kdy už sněmovna připomínala nádražní nástupiště, uklidnila politiky předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a začalo se hlasovat. Vše probíhalo podle očekávání, tedy poslanci ČSSD a KSČM a 3 nezařazení vládu nepodpořili (chyběl pouze poslanec Petr Jalowiczor), naopak vládu podpořili všichni poslanci ODS, TOP 09 a VV (za VV chyběla Jana Suchá).
A tak už jen zajímavostí a jistou symbolikou jak to vypadá při práci našich volených zástupců bylo zpívání odpovědi poslance Petra Korteho z TOP 09 a nepozornost Karla Schwarzenberga, oba za toto však sklidili aplaus. Jednání tak bylo ukončeno. Sněmovna nedůvěru nevyslovila v poměru 114:84.
3) Zhodnocení
Poslanecká sněmovna je od toho, aby schvalovala reformy. Avšak zdá se mi, že v poslední době jde v poslanecké sněmovně pouze o souboje stran a vlivu v ČR. Neříkám, že všichni lidé jdou do politiky kvůli moci, ale osobní prospěch převažuje nad zájmy země. Neustále krize, skandály rozhodně nedělají dobro české politice v očích občanů ani v očích zahraničí.
Upřímně nevím, co si mám myslet o poslední vládní krizi. Těch manipulací už je hodně a člověk zvenčí si nemůže udělat ani vhodný obrázek, když mu jedna strana předhazuje jedno tvrzení a druhá druhé. Vždy se všechno projednává, řekne se najdeme viníky potrestáme je, ale zatím snad nebyl nikdy nikdo potrestán, a to už tady byli kauzy typu Gross, Langer a spol.
Rád bych se podíval na situaci z pohledu parlamentních stran. ČSSD chytře využila situace vládní krize a vyvolala hlasování o nedůvěře. Přičemž jí bylo jasné, že úspěchu nedostane. Udělala to, protože její voliči očekávali nějakou akci ze strany oranžových. V mediích vládu slušně kritizovali a postupně si tak připsali oblibu u občanů. Avšak zdá se mi, že jiné řešení pro ČSSD než předčasné volby neexistuje.
ODS je dle mého názoru v pasti. V současné době kdyby ve vládní koalici nepokračovala by pro ni nové volby znamenaly jistojistě debakl. ODS se teď musí pustit do reforem a získat zpět ztracenou důvěru. V ODS vidím jistý přerod v osobě Petra Nečase, avšak stále jsou v ODS lidé jako je Petr Tluchoř a ostatní od kterých nikdy nevíte co čekat. ODS a zejména premiér Nečas jsou kritizování za to, že vládnou s VV. Avšak zbývala Nečasovi jiná možnost? Když měl před sebou pravicovou většinu logické i očekávané bylo se dohodnout.
Dle mého názoru ze současné situace by se dalo vyjít v celku snadno, avšak to by politici museli chtít dohodu a uzavřít kompromis, byť jsem odpůrcem velké koalice, v současné době jsou potřeba kroky ke stabilizaci hospodářství, zadluženosti, nové systémové reformy a další. Proč by se tedy nemohla dohodnout ODS s TOP 09 a žádat o podporu ČSSD s výměnou za přijetí některých jejich názorů? A dostat od kormidla nejasnou stranou jakou jsou VV. Přeci v současném politickém spektru už se prolínají zájmy a způsoby řízení země mezi pravicí a levicí. Je to běžné ve světě mohlo by to být i u nás. Nalézám pro své tvrzení i v historii českých vlád. Například Zemanova vláda podpořena opoziční smlouvou je v současné době považována za jednu z nejúspěšnějších vlád. Nejoblíbenější vláda zase byla Fischerova, která také vznikla na základě dohody dvou nejsilnějších stran.
Myslím si tedy, že si procházíme jistou krizí parlamentarismu v naší zemi. Za zamyšlení by stálo, zda by této se opakující krizové situaci nepřispěli větší pravomoci prezidenta. Mám dojem, že ve společnosti by se našla podpora pro silného prezidenta a pro nenásilný přechod k prezidentskému či semi-prezidentskému systému. Vždyť občané už teď jsou pro přímou volbu prezidenta, která je jedním z předpokladů silné role prezidenta. Abych řekl pravdu, vždy jsem byl zastáncem poměrného tedy pluralitního systému voleb, avšak většinový systém s menším počtem stran, také není špatný. Když porovnám většinové vlády s poměrnými, vychází mi větší stabilita u poměrných vlád.
Žádné komentáře:
Okomentovat